Historie papíru

Papír potřebujeme a používáme ho každý den, je prakticky všude kolem nás…

V dnešní době, i přes obrovský technický pokrok, je stále velmi obtížné si představit každodenní život bez vynálezu zvaného papír. Často papír pokládáme za samozřejmou součástí našeho života, aniž bychom se někdy zamysleli, kde se tu vzal, jak vzniká a jaká je jeho historie.

Ne náhodou je papír řazen mezi čtyři z největších vynálezů staré Číny, mezi které patří i střelný prach, kompas a knihtisk. Lidstvo mělo vždy touhu a potřebu zaznamenávat svoje myšlenky či prožitky a uchovávat je pro sebe a budoucí generaci. Před vynálezem tohoto lehkého, pohodlného a kompaktního materiálu, byly pro zápis písma či kreslení obrázků používané dřevěné a hliněné destičky, ba dokonce i kámen. Je zřejmé, že tyto pomůcky nebyly skladné a přenositelné a zub časů je často znehodnotil.

Nejblíže k vynálezu papíru měli staří Egypťané, kteří vynalezli papyrus, a to přibližně před 5000 lety. Papyrus se vyráběl ze stébel šáchoru papírodárného, který dorůstal do výšky až 5 m. Stébla se zbavila vrchní vrstvy a následně se obnažená dřeň, která byla poměrně křehká, nařezala na tenké proužky o síle 1 až 2 mm. Tyto proužky se máčely několik dní ve vodě a následně se kladly přes sebe a jemně lisovaly. Vzniklý arch se nechával sušit a používal se k psaní. Byl ovšem poměrně křehký a lehce se lámal. Jak je patrné, staří Egypťané nedokázali hmotu důkladně opracovávat, tedy vařit ani mlít, což jsou základní operace pro při zpracování papíroviny.

“Notes” pocházející z Malajsie, vyrobený z papyrusu tradiční technikou.

Papír byl údajně vynalezen kolem 3. tisíciletí př.n.l. v Číně a základní surovinou pro jeho výrobu bylo konopí, později byly používané hadry lněné či hedvábné. Ovšem za skutečného vynálezce papíru je dnes považován čínský ministr Cchaj Lun z provincie Hunan, který dokázal roku 105 n. l. vyrobit z lýka větví moruše novou surovinu, tj. papírovou hmotu. Papírovinu připravoval vařením vhodných rostlin, jenž následně mechanicky opracovával a přeměnil na kaši. Takto získanou papírovinu lil na tenkou síť z bambusových vláken, následně byla voda odceděna a na sítě se vytvořila zahuštěná vrstva vláken a vznikl tak mokrý arch papíru, který se ze síta jemně oddělil. Následně se arch volně sušil a po určitým čase se lisoval a částečně hladil.

Číňané rychle pochopili význam vynálezu papíru, a tak jeho tajemství uchovali až do začátku VII. století, kdy se papír rozšířil nejprve do Japonska a pak do Koreje. Následně v polovině VIII. století se jeho tajemství doslova zmocnili Arabové, kteří roku 751 zajali v bitvě u Samorkand několik čínských mistrů výroby papíru, kteří je časem naučili papír vyrábět. V následujících letech se papír rozšířil do asijských zemí a následně přes Afriku se dostal do Evropy. První dílny na výrobu papíru vznikaly na území dnešního Španělska ve XII. století. V průběhu XV. století se začal papír vyrábět také na území Rakouska, Čech, Polska či Anglie. První papírna na území Čech byla vybudována zřejmě v druhé polovině XIV. století v Chebu.  K prudkému rozkvětu výroby papíru došlo v Čechách v průběhu XVI. století, kdy postupně bylo založeno okolo 20 papíren.

Zde je na místě se zmínit že do doby rozšíření papíru do Evropy se jako materiál pro výrobu knih a psaní používal pergamen, který se začal vyrábět za doby vlády krále Emanuela II (197–159 př. n. l.) a nese své jméno podle maloasijského města Pergamon. Pergamen je vyráběn z kůží mladých zvířat, jako jsou ovce, prasata, koz aj. Kůže byla zbavována ochlupení a po dobu jednoho či dvou týdnů máčená ve vápenitém roztoku. Následně kůže se napínala na rám a sušila. Poté se pergamen povrchově opracoval a hladil. Pergamen byl ale poměrně drahý, což byla jeho nevýhoda. Proto se často původní text z listů vyškrábal a list byl použit znovu. Pergamen byl ale nástupem papíru definitivně vytlačen v XIII století.